​

Nosní dýchání podporuje parasympatický nervový systém a pomáhá od stresu – na rozdíl od dýchání ústy, které stres podporuje. Nosní  dýchání pomáhá otevřít dýchací cesty a navýšit produkci antivirálního/antibakteriálního oxidu dusnatého (NO). Výsledkem nosního dýchání je zdravý, lépe okysličený organismus, kterému energie nikam “neuniká”.

​

Děti, které dýchají od narození ústy, tak mají časté infekty, bývají snadno přetížené a často se už po spánku s únabou probudí a bývají ráno rozmrzelé. 

​

Nácvik dýchání nosem je u dětí atypický, protože vědomě neumí korigovat a směrovat své dýchání tak, aby regulovai, zda se nedechují nosem a nebo nikoli. Mnohé z těchto dětí mají nos stále " ucpaný" a prozatím neumějí správně smrkat a vědomě použit nádech nebo  výdech nosem.

​

Častá otázka je, jak na nosní dýchání v noci?  Možností je několik, Zpočátku je dobré začít s nácviky přes den a jakmile se podařííuvolnit nos, je možné pokračovat s nácviky i v noci.

​

U dětí je vhodné nácvik spojit s hrou, která upoutá jejich pozornost a tím mohou nosní dýchání aktivovat spontánně. Touto metodou a jejím častým opakováním  je možné docílit postupného dýchání nosem u dětí, kde ještě není možný vědomý nácvik.

​

 V momentě, kdy děti začínájí s dýchání nosem  je hra spojená pouze s nosními  výdechy . Pokud je nos natolik ucpaný, že není možného výdechy provádět je nutné začít se cviky na podporu uvolnění nosního  dechu / často se používá nácvik hry na sloní chobot, kdy dítě si rukou nos ucpe a cíleými pohyby  těla vznikne tlak, který uvolní ucpané nosní  cesty/.

 

Vždy záleží na míře spolupráce dítěte a jeho možnostem, ať už se jedná o nápodobu v celotělovém schématu nebo spolupráci při cvicích samotných.